SVATÝ VOJTĚCH
Po stopách sv. Vojtěcha
Autor článku: Bc. Šárka Vlasáková, zveřejněno: 09.07 2006, přečteno: 508
Lidské kroky křižují svět. Na cestě, kterou jdou, ještě dlouho poté zůstávají jejich stopy. Někdy jsou otisky tak hluboké, že se začnou rodit legendy. Lidé si předávají z generace na generaci jejich životní příběh. Vypráví se tak dlouho, že už nikdo není schopen s určitostí říct, co se opravdu stalo.
Tak začaly se po mučednické smrti Vojtěchově v 11. století vypravovat ve zdejším kraji legendy svatovojtěšské.
Sv. Vojtěch se narodil kolem r. 956 (přesný datum narození není znám). Pocházel z rodu Slavníkovců, kteří v té době vládli vedle Přemyslovců velkému území Čech, kam patřilo i Nepomucko. Centrem slavníkovského panství se stala Libice. Zde získal Vojtěch základní vzdělání, které později završil studiem na Magdeburské katedrální škole, kde také přijal při biřmování jméno arcibiskupa Adalberta. Po návratu do Čech zamířil do Prahy, kde byl vysvěcen na kněze a stal se nejprve pomocníkem a později nástupcem prvního českého biskupa Dětmara.
Vojtěch Slavníkovec byl odhodlaným šiřitelem křesťanské víry. Podporoval české písemnictví a je dokonce považován za autora nejstarší české duchovní písně „Hospodine, pomiluj ny“. Usiloval především o nápravu společenských jevů, které byly v rozporu s církevním učením, šlo zejména o pohanství, obchod s otroky, mnohoženství a alkoholismus. Přes veškeré úsilí se mu však nedařilo překonat zažité stereotypy a tak v r. 988 opustil zemi a odešel do Říma. Nějakou dobu působil v benediktinském klášteře v Aventinu, ale v roce 992 se na žádost diecéze odebral znovu do Čech a založil zde benediktinský břevnovský klášter v Praze (první mužský klášter na našem území). Protože se však poměry v českém království nijak nelepšily, opustil Vojtěch v r. 994 natrvalo svou vlast. Zřejmým důvodem proč se do rodné země nikdy nevrátil bylo vyvraždění slavníkovského rodu, ke kterému došlo o rok později, a které jej zbavilo povinnosti biskupského úřadu.
Vojtěch se odebral načas zpět do Aventina a později podnikl cestu do Francie a krátce pobýval i na císařském dvoře v Mohuči. Koncem r. 966 se vydal do Polska a strávil asi 4 měsíce na dvoře knížete Boleslava Chrabrého. Odtud podnikl misijní cestu do pohanského Pruska. Dne 23. dubna 997 byl na své cestě přepaden a ubodán pohany. Zemřel vytouženou mučednickou smrtí.
Boleslav Chrabrý vykoupil od Prusů Vojtěchovy ostatky, aby získal pro své polské knížectví vlastního mučedníka a světce, a nechal je pohřbít ve Hnězdně. V r. 997 jej papež na žádost císaře Oty III. prohlásil za svatého. Od 11. stol. byl sv. Vojtěch pokládán za druhého patrona české země po sv. Václavovi a stal se hlavním patronem polské církve a Uher. Přemyslovský kníže Břetislav I. navrátil r. 1039 Vojtěchovy ostatky zpět do vlasti a nechal je uložit na Pražském hradě.
Při svých cestách do Říma putoval Vojtěch po starých obchodních stezkách. Poblíž Nepomuka křižovala se stará zemská stezka Vitorazská se stezkou vedoucí z Bavorska ku Praze. Není proto divu, že ve zdejším kraji zanechal své stopy. Lidé si začali předávat příběhy o zázračných setkáních se sv. Vojtěchem. Brzy se začaly rodit legendy o léčivých studánkách a památných kamenech.
Jedna z nich vypráví o původu jména Zelená hora. V dobách, kdy Vojtěch putoval zdejším krajem, žil v lese nedaleko Prádla vzdělaný poustevník Bořita (zvaný též Břímota). V kraji tehdy panovalo velké sucho a tak poustevník požádal Vojtěcha, aby od zdejšího lidu jejich neštěstí odvrátil. Vystoupali tedy na nejvyšší kopec, Vojtěch poklekl na kámen a prosil Boha o déšť. Jeho modlitby byly vyslyšeny. Celý kraj se brzy zazelenal. Od té doby lidé nazývají kopec Zelenou horou. Říká se, že zde poustevník postavil na památku oné události dřevěný kostelík. O mnoho let později nechal Zdeněk ze Šternberka vystavět kolem posvátného kamene kostel sv. Vojtěcha.
Pověst dále vypráví, že s tehdejším pomoknutím souvisí název osady Pomuk, která byla pod Zelenou horou později založena.
Povídá se, že při jedné ze svých cest procházel Vojtěch zelenohorským lesem. Když tu pojednou vyskočili ze křoví nenasytní loupežníci a chtěli jej okrást. Dodnes se tomuto místu říká Vyskočilka.
Jiná příhoda odehrála se na nepomuckém náměstí. Po dlouhé cestě usedl zde Vojtěch k odpočinku. A protože byl unaven, zanedlouho usnul. Hloupý slouha, který hnal kolem dobytek na pastvu, však zatroubil spícímu do ucha. Za trest prý ohluchl. Barokní sloup se sochou sv. Vojtěcha dlouho připomínal lidem tento podivuhodný příběh.
Kaplička sv. Vojtěcha zvaná „Šlépěje“
Barokní kapličku nechal postavit v r. 1682 zelenohorský hejtman František Daniel Táborský z Hirschenfeldu. Stojí prý na místě, kde byl z potoka vytažen kámen, na němž zanechal Vojtěch při kázání své otisky. O tom, kam byl nakonec kámen přemístěn, nemáme určité zprávy. Možná je právě na Vás, památný kámen někde poblíž znovu objevit. Uvnitř kapličky stávala dřevěná socha sv, Vojtěcha. V r. 1990 byla socha zcizena a později znovu nalezena a uložena v kostele sv. Jakuba.
Cesta, po které se Vojtěch na své pouti ubíral, vedla nedaleko Nepomuka kolem Vrčeně. Poblíž vesničky byl nalezen kámen, na němž prý zanechal odpočívající světec otisk svého těla. V 17. století zde nechal tehdejší majitel zelenohorského panství Adam ze Šternberka postavit svatovojtěšskou kapli, která se stala cílem mnoha poutníků. Nedaleko od ní pramení studánka Dobrá Voda. Pověst vypráví, že zde Vojtěch spatřil žíznivého oráče. Chtěl mu pomoci. Zarazil proto do země svou biskupskou berlu a na jejím místě začala prý ze země prýštit voda. Jiná pověst zase říká, že pramen vytryskl na místě, kde se zaryl do země šíp, kterým Vojtěch střelit po jelenovi. Podle obdobné pověsti vznikla prý také studánka na protějším vrchu Štědrý.
Stopy sv. Vojtěcha nás dále vedou k městečku Kasejovice na místo zvané „Na Boučku“. Ve zdejším bukovém lese potkal prý Vojtěch pasáčka se stádem krav. A protože měli velkou žízeň, zarazil světec do země svou berlu. Jako zázrakem vytryskl ze země pramen vody. V 18. století nad ním byla postavena dřevená (dnes zděná) kaplička. Věřilo se, že voda ve studánce má léčivé účinky proti sedmi nemocem. A tak byl o století později okolní les vykácen a na jeho místě postaveny malé lázně. Za I. světové války lázně zanikly, zůstala pouze hospodářská stavení, která stojí poblíž kapličky dodnes.
Sv. Vojtěch - ten, jenž přináší útěchu a posilu vojsku
Baroch, Karel: Nepomuk – město s bohatou historií. Vydalo Město Nepomuk, 2007.
Havlic, Vladimír: Pověsti z kraje pod Radyní. Altea Production a. s., Plzeň 2003.
Karel, Tomáš – Foud, Karel: Jižní Plzeňsko II. Nakladatelství Českého lesa, Domažlice 2000.
Černý, Jiří: Poutní kostely a kaple v českobudějovické diecézi. In Setkání - Aktuality, periodikum českobudějovické diecéze. Vydává Sdružení Sv. Jana Neumanna v Č. Budějovicích, č. 7, 2003.
internet: http://cs.wikipedia.org
Interaktivní flash mapy
Ubytování
Stravování
Přijeďte si k nám pro gurmánský zážitek...
a vyhledejte si to nejlepší zařízení v Katalogu pohostinství.
a vyhledejte si to nejlepší zařízení v Katalogu pohostinství.
Dejte o sobě vědět
Pořádáte-li nějakou zajímavou akci a chtěli byste ji prostřednictvím www.nepomucko.cz zveřejnit?
Kontaktujte naše Infocentrum:
tel.: 371 591 167
mob.: 602 328 622
e-mail: infocentrum(zavinac)nepomuk.cz
Tato služba je bezplatná!
Tato služba je bezplatná!
Naučné stezky jižního Plzeňska
Fotosoutěž
